Jdi na obsah Jdi na menu
 


Moje cesta k Bohu

24. 4. 2009

V roce 1967 jsem žila v Bulharsku s tatínkem. Maminka zemřela a tatínek se oženil podruhé. Tatínek byl věřící. I moje maminka, skrze kterou Bůh promlouval formou písniček. Těchto písniček bylo přes osmdesát. Některé jsem se snažila přeložit s pomocí boží, abych přiblížila zdejším lidem, jak Bůh pracoval a pracuje v Bulharsku. Chtěla bych vydat svědectví o tom, jak já sama jsem se rozhodla jít cestou, o které jsem předem věděla, že není vůbec lehká a že pokud člověk chce touto cestou jít, musí zapomenout na radosti a jiné radovánky, který nabízí tento svět (to je ta široká cesta kterou nabízí Satanáš duším neznalých víry v Boha). A já v domnění, že je to správné, jsem si říkala než být špatná věřící, tak radši počkám, až budu starší a pak se dám touto cestou. Chtěla jsem si užívat, chodit do kina, tančit, velice ráda jsem zpívala písničky tohoto světa a neuvědomovala, že nelze sloužit dvěma pánům.

 

Stalo se, že v září 1967 bylo shromáždění v jednom krásném městečku v Bulharsku jménem TROJAN. Chtěli se tam na cestu boží dát jedno mladé manželství. Shodou okolností to byla sestra mépozdější nejlepší přítelkyně, která krátce před tím také uvěřila. Byla sobota, maminka odjela do okresního města Plevenu koupit lístky na autobus do Trojanu a měli se tam s tatínkem sejít na autobusovém nádraží. V pátek se mě oba ptali, zda chci s nimi jet a já odmítla. V sobotu, když se tatínek vrátil z práce, jsem mu připravila jídlo. Najedl se, oholil a než se šel obléknout, tak se mě znovu zeptal, zda nechci jet. Znovu jsem odmítla a on se šel převléknout. Mně se to mezitím rozleželo v hlavě a rozhodla se přeci jen jet. Řekla jsem si, že alespoň uvidím tu holčinu která byla též turkyně a dala se k této víře to jsem ještě nevěděla že se stane mou nejlepší kamarádkou. Když se tatínek vrátil, tak jsem mu to sdělila a musela si pospíšit, abychom stihli autobus do města, kde se měli tatínek s maminkou sejít. Autobus jsme nestihli a já jsem se ptala tatínka, co budeme teď dělat? On na to „Neboj se, jestli je to boží vůle tak vše dopadne dobře.“ Hned na to projížděl naším městečkem nějaký autobus, který tatínek stopnul. Pan řidič byl tak laskav, nejen že nás vzal, ale ani nechtěl zaplatit za cestu. Do města jsme dojeli v pořádku. Když jsme se sešli s maminkou, tak lísтеk pro mne na autobus do Trojanu samozřejmě neměla. Zase jsem se ptala tatínka, co budeme tedy dělat. „Všechno dobře dopadne, uvidíš,“ byla tatínkova odpověď. V tom okamžiku nějaký chlapec vyvolával, jestli někdo nechce lístek do Trojanu. Lístek jsme si od něj koupili a tak jsme se dostali do Trojanu včas.

 

Večer jsme šli na shromáždění, kde se všichni modlili za mladé manžele, aby byli pokřtěni duchem svatým. Když všichni poklekli k modlitbě tak jsem poklekla i já, abych nevyčnívala a poněvadž jsem vyrůstala mezi věřícími tak jsem použila modlitby pro ty, kteří jsou úplně noví. A to slovy „pokřti a odpusť mi“. Modlila jsem se bez emocí, bez zvláštních pocitů. Čekala jsem, až skončí modlitba a začneme zpívat. Já, jak již jsem psala, jsem ráda zpívala a tak jsem se těšila, že si zazpívám. Písničky jsem znala, jelikož jich bylo dost dáno skrze moji maminku. Ale najednou jsem ucítila zvláštní pocit. Cítila jsem nejdříve sílu která mě obklopila a jáucítila obrovskou milost která se rozlévá po celém těle. Cítila jsem se najednou tak nicotná, bezvýznamná. Rozplakala jsem se a nemohla přestat. A promluvil hlas satanáše „Nedělej tady lidem divadlo a přestaň brečet, jsi trapná“. Já se snažila přestat, styděla jsem se, že pláču před tolikými lidmi, ale tato síla, která mě obepínala, byla nepřekonatelná. Všichni se již přestali modlit a já tolik chtěla přestat a nešlo to. Nějaká obrovská síla mě tlačila na kolena a já stále plakala. Ostatní se znovu začali modlit a děkovat Bohu za mne. Asi po deseti minutách Jsem ucítila, jak se ta síla ode mne zvedá a já přestávala plakat. Mohla jsem vstát. Pracovník boží z našeho městečka, který mně znal od malička, říkal „VÍTÁME TĚ MEZI NÁS. Budeš naší sestrou, aniž jsme to tušili. Vidíš, boží cesty jsou nevyzpytatelné. Tolik jsi to odkládala, ale Bůh rozhodl jinak. Budeme se tedy modlit, aby sis vzala vše najednou. Křest svatým duchem, vodní křest i večeří páně.“ Poklekli jsme a modlili se o křest Duchem svatým. Jen jsem dopadla na kolena, ucítila jsem velkou sílu, která proběhla celou mou bytostí. Začala jsem mluvit směsicí různých jazyků. Některé mě byly známé některé neznámé, ale vyslovovala jsem je dokonale čistě. To mě velice překvapilo, jelikož je nepoužívám, nikdy jsem se je neučila. Pouze slyšela. Všichni se kolem radovali a já byla překvapená, že tak rychle to šlo. Potom se všichni modlili, aby Bůh určil, kdo z žen má upéct chléb k Večeři páně. Byla určena i má kamarádka. Hodinu po půlnoci jsme měli Večeři páně - každý sousto chleba a trošku vína. A nakonec vodní křest, který se konal v řece, která byla až na druhém konci města, kam jsme pěšky a tiše došli. Tam nás Pastoři, nebo podle naší víry pracovníci boží, jednoho po druhém vzali do řeky v bílých košilích a ponořili pod vodu a zase pozvedli. Mohu zodpovědně říci, že v této chvíli, když mě pozvedli z vody a pohlédla jsem na oblohu, zdálo se mi, že měsíc byl mnohem zářivější, že vše kolem mne je čistší a zářivější. Kapky rosy na trávě se třpytily jako démanty, vše se tetelilo zalité zvláštním světlem namodralé barvy. Bylo to, jako když vstoupíte do pohádkové země. Všechny starosti, všechny pozemské problémy jako by zmizeli a nebyli v té chvíli vůbec důležité a malicherné. BYLO TO KRÁSNÉ A NEVNÍMALA JSEM hlasy postavy nic. Byla jsem unesena vším, co jsem prožila. Když jsme měli jet domů, vzal mě náš pastor autem domů a já seděla vzadu v autě tichá a nemluvná. Náš pastor pokukoval do zrcátka na mně, a poněvadž mě znal jako neposedu, tak se usmíval a říkal „Tak co děvče, kde je tvůj humor a neposednost?“ Ale byl spokojen a prozpěvoval si.To byl můj vstup do víry.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Mé svědectví, jak jsem se setkala s Ježíšem

(Hana Rebeka Šiander, 21. 8. 2013 21:49)

Pěkný večer přeji,
přečetla jsem si toto svědectví a připomíná mi moje vlastní. A proto jej také připojuji.
http://siander.blog.idnes.cz/c/335468/Moje-svedectvi-jak-jsem-uverila-v-Jezise-I-dil.html
hrš :-)

Re: Mé svědectví, jak jsem se setkala s Ježíšem

(MinjaverVilímková, 22. 8. 2013 22:18)

Syn mě upozornil že mám od vás zde komentář tak se omlouvám že jsem se trošku opozdila.Teď tak často sem nechodím.Ale zaujala mě vaše poznámka a chci si přečíst vaše setkání s Ježíšem.Pak vám napíši znovu.

Re: Mé svědectví, jak jsem se setkala s Ježíšem

(MinjaverVilímková, 23. 8. 2013 0:16)

Haničko,dovolte mi abych vám řekla ,že lidé vás nikdy nemohou pochopit protože jim to brání ten který je zde pánem.Budou na vás útočit ze všech stran.Oni jsou nástrojem toho který musí bojovat proti věřícím aby až přijde poslední soud a on bude uvržen do bezedné hořící propasti nebyl sám.Nenechte si vzít víru v Boha protože on vás miluje a nenechá vás když vám bude nejhůře.Oni vám nepomohou tehdy jen Bůh bude stále s vámi .Protože jsme jeho děti on nás stvořil a jako každý otec miluje své děti tak i on nás nikdy neopustí.Pamatujte že může vás zde opustit nejbližší lidé rodina přátelé ale Bůh nikoliv,když mu budete sloužit tak vás nikdy neopustí.Lidé kteří vás uráží a zesměšňují jsou ty kteří nikdy nepocítili to co nám Bůh dává.V Bibli se píše mě honili i vás budou honit,mě zesměšňovali i vás budou.Proto musíte si za svou vírou stát ač to bude moc těžké.Ale vy víte že jste v jeho rukou předala jste se do jeho dlaní
a on vás vždy podrží .

soudný den

(jirka, 4. 9. 2012 20:33)

Ze včerejška na dnešek se mi zdál sen ....nastal soudný den...
jenom nevím co si mám o tom myslet,ve snáři jsem odpověď nenašel,a tady asi taky ne.....

Re: soudný den

(Jan, 27. 6. 2013 23:49)

pane Jene,nenapsal jste co se vám zdálo.Napiše moc by mě to zajímalo.

Re: soudný den

(Jiří, 27. 6. 2013 23:53)

prosím napište osvé cestě k Bohu.

Re: soudný den

(MinjaverVilímková, 22. 8. 2013 22:46)

Pane Jiří prosím napište mi co se vám zdálo o soudném dni takto vám nemohu říci svůj názor.Sice měla jsem také takový sen, ale také jsem nevěděla co si mám o tom myslet, až jsem uvěřila tak jsem pochopila, že mě Bůh na to připravoval tím co se mi během několika nocí za sebou zdálo.Jeden večer navíc už to nebyl sen ale skutečnost,která mnou pořádně zacloumala a přesto jsem nereagovala.Nechtěla jsem se vzdát zábav zpěvu,a života jaký dává tento svět.Ale pokud máte citlivou duši a jste přemýšlivý tip člověka kterého vše zajímá a přitom s otevřeným srdcem tak Bůh si najde cestičku k vám a pocítíte to.Jeho přítomnost je síla obrovská a také všeodpouštějící,to nelze říci několika slovy to musíte pocítit abyste to pochopil.Tam není hraní tam je skutečnost která vás ohromí teprve tehdy člověk pochopí jak je nicotný a Bůh velký.Když se dostanete do jeho blízkosti ucítíte lásku takovou jakou jste nezažil ta je všudepřítomná budete jí prostoupen a nebudete chtít ji ztratit protože to je to co nám všem tady chybí láska ta všeodpouštějící člověk se cítí jako část této nádherné lásky je to něco doopravdy co nelze slovy vypovědět.Pokud chcete napište mi o svém snu pomodlím se k Bohu aby mi dal slova abych vám vysvětlila co znamená váš sen.Pokud je to od něho tak mi dá vysvětlení.