VÍRA

Všimli jste si? Častěji a častěji se stává, že někdo navrtal stromy a nalil do nich jed, aby je zničil. Nebo že někde týrají zvířátka, která k nim jdou s důvěrou. Jaký chceme již větší důkaz o tom, že není vše v pořádku, že se něco s námi děje a to něco je zlo, které se rychle šíří a hrozí, že až dosáhne určitého stupně, již nikdo to nebude moci zastavit.

Začněme vychovávat již od malička naše děti k tomu, že i ptáčci, stromy, květinky, tráva, houby, prostě vše co nás obklopuje, je důležité a pro člověka potřebné. Choďme na jaře, ale i po celý rok do přírody ať se děti snaží pojmenovávat kytičky, houby, ptáčky kteří zpívají a vězte, že to budou pro ně nejkrásnější vzpomínky, protože byly s maminkou a tatínkem, kteří se jim věnovali. Nehledě na to, že si vypěstují cit pro krásu a harmonii v dnešní době tak rychle se ztrácející. Někdo řekne, že stačí, když to uvidí v televizi. Ale zde nejde jen o to, co uvidí, ale kdo jim o tom řekne a s kým se podělí o bohaté zážitky.

Říká se, že to není těmi počítačovými hrami, ale já si myslím, že ty hry jsou velkou měrou a bránou ke zlu. Vidím to i u svých vnoučat, když hrají takovou hru, kde se střílí, zabíjí, kde stříká krev, tak vůbec nevnímají, že někomu ubližují. Mnohokráte když jim řeknu, že takové hry by neměli vůbec hrát, tak mi řeknou „ale babi vždyť to je jen hra, to není doopravdy“. Oni si ale vůbec neuvědomují, že si v sobě pěstují bezcitnost, bezohlednost. Že si otupují city. Snažím se jim to vysvětlit, ale nevím, zda se mi to daří. Z druhé strany si říkám, že „to semínko jsem zasela“. Doufejme, že se uchytilo.

Když v televizi dávají nějaké filmy z přírody, tak je upozorním na to, aby se podívali, jak je vše důmyslně od Boha vymyšleno a uděláno tak, aby to lahodilo oku i sluchu člověka. Snad si na to někdy vzpomenou a předají dál svým dětem. I vy ostatní můžete zasévat semínka, která alespoň někde vyklíčí a uchytí se. Protože stromy jsou tak nádherné. Lípy, ty stromy mohutné, krásné a ušlechtilé. Břízy, se svou bílou kůrou a třepotavými listy něžné krásky. Voňavé akáty, buky, ztepilé topoly. Vrby, sklánějící se nad vodou, jako by se chtěly pořád vidět, jak jsou zajímavé s roztřepanou hlavou. Všechny jsou krásné a neměli bychom jim nechat ubližovat. Protože příroda nám to jednoho dne oplatí tím, že se budeme chtít před palčivým sluníčkem schovat a nebudeme mít kam. Nebudou nás ochlazovat a nebudou nám vydechovat kyslík, který tolik potřebujeme ke svému životu. A tito lidé, kteří mají pokřivené povahy, a nechávají se ovládat zlem, jednoho krásného dne se budou chtít schovat do stínu stromů, kterým tolik ublížily a mohou se dočkat toho, že nebude kam se schovat pro jejich hloupost a nezodpovědnost.