Myšlenka
Dnes jsem sledovala přímý přenos o návštěvě duchovního otce. Bylo to velice dojemné, jak lidé se snažili být co nejblíže, aby viděli papeže, aby si ho mohli vyfotografovat. Někteří byli z daleka a přijeli již několik dní předem, aby byli v tak významný den zde. Někteří proto, že je to osobnost, která je známá po celém světě. Jiní, protože jsou věřící a mají ho ve veliké úctě. Nevím proč, ale v té chvíli jsem se rozplakala tak, že jsem se nemohla dlouho uklidnit a proč? Proto, že mě napadlo, jak asi bylo Ježíši, když šel se svým křížem a byl bičován od lidí, které stvořil a kvůli kterým toto ponížení a nespočet nadávek, posměšných poznámek a ran musel snést. Co asi v té chvíli bolelo více, jestli ty rány a nadávky, nebo to, že toto vše trpí kvůli lidem, kteří ho později zapřou a nebudou ho ani uznávat. V jeho jménu budou konat neskutečné nepravosti, aby pak mohli vláčet jeho jméno špínou a neskutečně se rouhat. Bohu nedopřejí klidu, i když nic o něm nechtějí ani slyšet, ani se o něm něco více dozvědět. Tolik nenávisti vůči němu, je až zarážející. Vyčítají mu všechny své nezdary, aniž by poklekli před jeho tváří a poprosili o pomoc. Ať si každý představí sebe na jeho místě, zdali by pomohli někomu, kdo by jim neustále spílal a obviňoval je za své nedostatky. Myslím, že ani jeden by neobstál a pomoci by se asi nikdo od nich nedočkal. Ale Ježíš, přes všechny naše chyby stále oroduje za nás, aby nám náš pán odpustil, že nevíme, co činíme. Přes lidskou nezralost a hloupost nezanevřel na nás. Zkusme zapřemýšlet na všechny naše hříchy, které kupíme víc a více, aniž si to uvědomujeme. Kdyby chtěl nás zničit, udělal by to již dávno. Pro něj je to jen pohyb malíčkem, a jací jsme byli. Tolikrát nám dal znovu a znovu možnost, abychom se polepšili. Časy jsou tak napjaté, že stačí málo, abychom se sami zničili. Takže záleží zase jen na nás, jak to vše pojmeme a pochopíme a co s tím uděláme my všichni. Nezapomínejme na to, že jsme v jeho rukách a on jediný má právo rozhodnout o našem osudu, protože nás stvořil a jsme jeho děti. Nevytrpěl tolik ponížení jen proto, aby nás pak nechal na pospas satanáši, který by to rád využil. Neobětoval přece svůj život jen tak, udělal to, aby nás zachránil a tak konečně se vzpamatujme a vložme své srdce, do jeho rukou a oplaťme mu tu lásku, kterou nás všechny ještě pořád zahrnuje, i když ji někteří doposud neocenili. Jelikož přijde čas, kdy Bůh uzavře studnu odpuštění a pak již nebudeme moci využít jeho neskonalou milost a zůstaneme před jeho dveřmi, budeme klepat a nikdo nám již neotevře. Pamatujme na to.
Vaše Minjaver