VÍRA

Rok 1957 Kazanlak

Často v noci nemohu spát a myšlenky tanou , člověk se vrací tam kde mu bylo fain někdy i smutné myšlenky přijdou a v takové chvíli je člověku bolno jedině pod rouškou noci můžete pustit jinak zadržované city a nikdo vás nepozoruje můžete si poplakat a uleví se duši.Nebylo to jinak i dnes v noci
A tak se snažíte to překonat a pustíte si malé rádio se sluchátky a dáte se unášet na vlnách hudby.Je to uklidňující a čas utíká.Někdy hledám po stanicích jakým jazykem mluví a udiví vás to kam až ten signál dosáhne.Druhý den to stejně zapomenu kam jsem se dostala.Včera však to byla vyjímka písničku po písničce jsem odolávala pláči Pproto že tam hráli makedonské písničky které jsou navlas stejné jako ty u nás.Čím více jsem poslouchala,tím více se vzpomínky vynořovali a spojovali s určitými úseky života.

Tento příběh se odehrál v roce 1958 když jsme se sem přistěhovali za tatínkem.

Vzpomínka na něco,co  jen tak nezažijeme.