Můj pátý sen
Tento sen se mi zdál v roce 1989. Jela jsem domů do Bulharska a ani jsem netušila, že je to moje předposlední cesta domů. Pak jsem se domů již nedostala. Až v roce 2002, kdy zemřel můj tatínek. A tak se mi uzavřeli dveře a já se již asi domů nepodívám.
Nacházela jsem se, nevím proč, na konci tehdy Československé republiky, někde kde byl ten ocásek, který pak dostala Ukrajina. Ale bylo to tak, že celá republika byla přede mnou jako maketa. Bylo ta moc lidí a o něčem se přeli, gestikulovali a já měla velice špatný pocit. Nerozuměla jsem jim, ale pořád se mi zdálo, že se děje něco, o čem by všichni měli vědět. A tak jsem si řekla, že uteču a půjdu to těm lidem říci. Začala jsem utíkat. Ale protože jsem se bála, že když šlápnu, tak můžu něco rozšlápnout, tak jsem našlapovala na okraje hranic. Vše se mi bortilo a padalo někam dolů. Spěchala jsem, abych došla co nejdál. Potom jsem se vzbudila.