V bělostném rouchu
15. 6. 2009
Hrdě jak voják
V bělostném rouchu
já stanout chtěl bych
před Bohem svým.
Leč roucho mé bílé
každý den špinavým se zdá.
Neb Zlý svým štětcem pořád ho špiní.
Svým velkým štětcem od kolomazi.
Není dne bez poskvrny,
není dne s bělostným rouchem,
není dne kdy štětec mé roucho mine
a ostudnou šmouhu nevykoná.
Alespoň jednou ať zdaří se,
alespoň jednou ať proklouznu,
kolem pařátu se štětcem,
jež rychle a neúprosně šmouhy své píše.
Proč jít rovně tak těžké je,
proč štětec neúprosně šmouhy své píše,
šmouhy na roucho mé, duši mou.
Kdy mine mě štětec potupný?
Toť cesta je dlouhá a tisíce pokusů
ne jako voják, ale jak prosebník
připadám si stále, když večer
pak před Bohem klečím a odpuštění žádám.
Kurva
(Adam , 25. 10. 2022 13:00)