VÍRA

Na každého věřícího člověka Bůh vylije ducha svatého. Když Jan Křtitel křtil Ježíše, tak duch svatý na něj slétl v podobě holubice. Duch Svatý je síla, kterou Bůh vylije na každou duši, která v něj uvěří. Proč tomu tak je? Protože tato duše počíná nový život v Ježíši Kristu tím, že podstoupí vodní křest. Očistí své tělo a zbaví ho všeho, čemu do této chvíle holdoval a to jsou hříchy. To, že si věřící vezme „večeři páně“, potom znamená, že mu Bůh odpustí všechny doposud napáchané hříchy. A to svou prolitou krví na Golgotě. 

„Večeře páně“ je potom formou odpuštění našich prohřešků, ale z naší strany také příslibem, že si již budeme dávat pozor, abychom nehřešili znovu, jelikož každým svým opakovaným hříchem znovu a znovu rozpínáme Ježíše Krista na kříži. Tím, že jsme byli pokřtěni Duchem Svatým, jsme dostali dar od našeho spasitele, mluvit cizími jazyky, nebo také jinak řečeno “nebeskými jazyky“. Tyto nebeské jazyky jsou pečetí věřícího člověka. Až bude jeho duše stát před Bohem u věčného soudu, nebude se moci ničím vymluvit, že toto nebo ono nevěděl. Bůh bude vyžadovat svůj dar, který nám dal a bude se ptát, jak jsme s ním nakládali.

Hodně z nás asi řekne - toto je hloupost. Ale měli bychom si uvědomit jednu věc. Za všechno to utrpení, za všechna ta muka, posměch, znevažování, co Ježíš Kristus vytrpěl, za nevíru v jeho existenci, jsme Bohu nevrátili nic, než posměch a neskonalou bolest. A on nám přesto dal tolik lásky a tolikrát odpustil naše prohřešky. Žádný rodič by toto nedokázal -  obětovat za všechny tyto nejhorší skutky, své jediné dítě. Bůh nám dal novou možnost zachránit svou duši a též duši našich nejbližších. Záleží pouze na nás, jak se zachováme. Nikoho nenutí. Dostali jsme svobodnou vůli rozhodnout, na jakou cestou se dáme.